Jaké knihy mám na výběr?

Michal Souček a Filip Fialka popáté a naposledy!!! Jako Puntíkáři, Duchaři, Kouzláci a Bouráci zůstali nerozluční kamarádi při zachraňování spolužáků, psů, rodičů, skautů, školy i kouzelníků, nezlomeni poznámkami učitelky, podezřívavostí ředitele, akcemi psychiatrické doktorky tety Marcely, maléry i úrazy. Nyní stojí před nejtěžší zkouškou. Nic tak neohrozí klukovské kamarádství jako láska ke stejné spolužačce… Teď se teprve ukáže, jestli jsou Piskoř s Fildou kamarády na život a na smrt!

Vítejte do společnosti vodníků. Humorné příběhy líčí všední i sváteční dny docela obyčejné hastrmanské rodiny Zeleňákových. Dočtete se o tom, jak se vodnický kluk Dušan zamiloval do hastrmanské holky Pěnky nebo jak se známá firma vodník Oskar Šplíchal chtěl vyhýbat poctivé práci a sumce Matěje vydával za žraloka. Pod vodou se dějí věci!

Víte, co se děje ve městě, které jste rozbořili svou počítačovou hrou? Já z toho města jsem. Pojďte tam se mnou.

Kniha pro čtenáře od 9 do 99 let, kteří mají smysl pro humor, věří na zázraky a chtějí zažít kouzelná dobrodružství. Na rozdíl od dospělých Vlastík se svou sestřenicí Janou odhalí, že jejich dědeček je kouzelník a zázraky zařizuje vždy na sobotu, aby k němu děti přijely. Vlastík Řehák rád jezdí do obce Ouvoz, rozdělené na zahrádkáře a hasiče, kde je jeho dědeček pro všechny autoritou. Při sedmdesátinách dostal od obou obecních táborů nejrůznější dárky. Vlastíkovi rodiče darovali dědečkovi bačkory úplně stejné, jaké přivezli sestřenice Jana a bratranec Tomáš se strýcem a tetou. Třetí na chlup stejné bačkory měl dědeček od loňských narozenin, a tak je dal Vlastíkovu otci, aby mu udělal radost, když ho tlačí boty. Jenomže bačkory byly sedmimílové a chodily až stodvacetikilometrovou rychlostí. Kdyby žil děda Řehák v Americe, byl by slavnější než kouzelník David Copperfield, co umí pouze nechat zmizet lokomotivu, člověka nebo mrakodrap, zatímco Vlastíkův dědeček rozdává kouzelné věci, které splní to, po čem někdo nejvíc touží. Tak postupně daruje kouzelnou píšťalku, staré rádio předpovídající, co se zítra někomu stane, nebo ořechy se zázračným vlivem na paměť a vědomosti, ale neobejde se to i bez neblahých následků. Dobré však je, že od té doby děti jezdí k dědečkovi každý víkend, neboť jejich rodiče se nemůžou dočkat, jaký další zázračný předmět získají. Ale ani celý jarmark s kouzelnickými rekvizitami, který společně uspořádají hasiči a zahrádkáři, nikomu nezaručí, že bude umět kouzla potřebná k tomu, aby lidi měli v životě štěstí.

Knížka je úsměvným vyprávěním malého kluka o nejkouzelnějším a nejvoňavějším období roku. Prosinec je měsíc, kdy se pořád něco děje. Někdy se třeba půl roku nestane nic, ale v prosinci se děje jedna věc za druhou. V pondělí poprvé napadl sníh, v úterý jsem měl horečku, ve středu málem zmrzla paní Vránová, když podle ní stavěl pan Vrána Matýskovi sněhovou babičku, pozítří přijde Mikuláš a blíží se Vánoce! Výkladní skříně jsou nazdobené zlatými řetězy a kouličkami, všude blikají barevné žárovky. V rádiu hrají stále častěji koledy - a my jsme dostali za domácí úkol napsat popis nádraží! Teď, když každý myslí jenom na to, o co si napíše Ježíškovi! Zajímalo by mě, o co si všechny děti píšou. O co nejvíc. A taky bych chtěl vidět, jak velikánskou má Ježíšek schránku na dopisy…

Jak víte z knihy Modrý Poťouch, profesor Jindáček objevil v Potměchách pomocí kouzelné baterky a speciálních brýlí rozkmotřidla. Jsou to bytosti, které se usazují lidem za krkem a popichováním a našeptáváním je nutí chovat se tak, jak by se normální lidé nikdy nechovali. Když profesor z Potměch zmizel, aniž by přišel na to, jak rozkmotřidla zničit, ujal jsem se tohoto nebezpečného úkolu já. Přiznám se - bylo to hodně napínavé!